Vzhledem k tomu, že k "blogu" ovládanému od klávesnice počítače usedám již jen velmi velmi zřídka...

Fotky z podzimního prodlouženého víkendu na Hanapetru...

Je 2.ledna 2021 a v Džiddě na břehu Rudého moře startuje rallye Dakar 2021. Letos má tahle akce, kterou jindy vnímám vlastně trochu periferně, pro mě víc osobní rozměr, protože 27. prosince k Saúdúm odletěl s bohatým nádobíčkem i náš Štěpán, jako člen čtyřčlenné (?) fotografické úderky Mariana Chytky.

Co je to za blog, kterej nenese ovoce od února... Chtělo by se znovu argumentovat tím, že mnohé privátní blogy převálcovaly sociální sítě, ale ruku na srdce - podívám-li se na svůj účet na Facebooku (neřku-li na Instagramu!), obrázek je podobně tristní. Únava? Asi. Je to divnej rok...

6. února byla v na Staroměstské radnici zahájena výstava vítězných prací soutěžní přehlídky profesionálních sportovních fotografů "SPORTOVNÍ FOTOGRAFIE ROKU".

Končí leden nového roku, měsíc jakoby nanečisto, jakoby teda vlastně ještě nic pořádně nezačalo. I Číňani to nechávají na únor.

Milí kamarádi (Vy, kteří sem ještě tu a tam zabloudíte, abyste zjistili, že nic nového nepřibylo a že když něco, tak spíš někde na Facebooku nebo na Instagramu)! Přeju Vám ze svého mezisvátečního krkonošského exilu "alles gute" do toho roku 2019! Tak fakt jen samé dobré zprávy!!!

Začaly nám prázdniny a my už tradičně na Hanapetru... Prvních pár fotek (zcela zaměnitelných s fotkama loňskýma, předloňskýma...) najdete ZDE.

Nikdo nemládneme. Omleté moudro praví, že svůj věk cítíme nejvíc na svých dětech. Tak nevím, jestli bych měl v den třicátin svého syna cejtit nostalgii a smutek ze stáří, nebo se těšit z toho, že ještě žiju a cítím se relativně zdráv...

...aneb když se jaro vyvede. Několik fotek z víkendu na chalupě.

Milý deníčku,
jak se tak koukám, od podzimu ani čárka, maximálně tak nějaký ty posty na fejsbúk nebo instagram... A přitom život stále sviští a my s ním. Vánoce se převalily, prezidenta máme novýho, i když vlastně starýho, nějakou tu kultůru jsme zvládli. Dílem už prostě navždycky zůstanu lajdákem a pečlivé oprašování domény cernypetr.com zůstane minulosti, těm pionýrským dobám telefonního tů-tů internetu a době kamenné, co se sdílení čehokoliv týká. Abych to tu však nenechal jen tak zarůstat trávou a kopřivama, čas od času musím přece jen něco odložit i sem, do relativního soukromí, na adresu, kterou zřídka navštěvují moji blízcí a která je takovým mým osobním archívem, ve kterém občas hledám něco z dávné i nedávné minulosti.

Milí zbylí abonenti těchto stránek, léto je obdobím lenošení a jednomu se nechce vlastně ani vysedávat u počítače a psát, upravovat fotky a tak...