Už dlouhá léta pravidelně začínám svůj den čtením Astonova úvodníku jeho Neviditelného psa. Ondřeje Neffa mám rád, jeho komentáře převážně konvenují mému nazírání skutečnosti a - i když zrovna nekonvenují - je mi sympatická jejich racionalita, která jednoho donutí k zamyšlení.
Dnes ráno se ani Neviditelný pes nevyhnul reflexi na obří červené trencle nad sídlem prezidenta. Vyjádřil pobouření a odsudek, se kterým nesouhlasím, byť zcela chápu východiska, na kterých Astonův článek stojí.
Přesto si dovolím několik poznámek:
Můžeme mít naprosto rozdílné názory na haškovský humor, nicméně tento se stal součástí naší národní nejenom literární historie. Počin skupiny Ztohoven navazuje na nejlepší tradice akcí Rychvalského "Společnosti za veselejší současnost" a jeho jednoduchost a přesto mnohovrstevnatost neodsuzuji, nýbrž obdivuji. Tak jako svítící otazník nad Pražským hradem byl onehdá jemným šťouchnutím a právě tou otázkou, zda jsou všechny věci tak jednoznačné, jsou červené trenýrky na místě prezidentské standarty jednoduše hrubou záplatou na hrubý pytel. Je velmi jednoduché převést podstatu tohoto činu na znevážení svaté symboliky státu, jenže v kontextu se způsobem, jakým je v současnosti úřad hlavy státu vykonáván, je to dle mého názoru bohužel čin velmi adekvátní a příjde mi mnohem vtipnější, než například plovoucí vztyčený prostředníček Davida Černého nebo házení vajec na státní svátek.
Podotýkám, že nejsem zdaleka z těch, kteří vyvádí vždycky ještě dříve, než prezident otevře pusu...
Ano - Miloš Zeman je prezident zvolený v referendu tou částí národa, pro kterou je srozumitelný a která si přála mít v úřadu někoho tak třeskutě vtipného a lidového. Trenky na stožáru jsou, více než pošpiněním nedotknutelné relikvie, vzkazem právě těmto voličům: Tak co? Budete se s námi smát a nebo je Váš smysl pro humor stejně jednosměrný, jako ten prezidentův? A jak je to u pana prezidenta se schopností smát se sám sobě, všichni víme. Václav Klaus tuto schopnost taky neměl, ale nestavěl se alespoň do role vrhače bonmotů a vypravěče vtipů.
Já nebudu protestovat proti adekvátnímu potrestání kominíků, nebudu držet hladovku a podepisovat petice za zproštění viny, která jistě svoji podstatu má a performeři s ní pracovali a počítali. Jsem přesvědčen, že řešení tohoto přestupku a jeho potrestání je zcela přirozenou součástí celé performance. Tlak na jeho razanci ze strany Hradu bude zrcadlem malosti poměrů, které na něm v současnosti panují. Takřka plačtivé láteření páně Ovčáčka je k smíchu a s vyjádřeními o fašizaci bych velmi šetřil. Jestli fašismu něco opravdu schází, pak je to právě humor...
Kdo má být potrestán přísně, jsou osoby odpovědné za bezpečnost hlavy státu a jeho úřadu. V tomto se s Ondřejem Neffem naprosto shoduji. Skutečnost, že hovnolezci nebyli včas zadrženi a zpacifikováni, je větším znevážením majestátu, než spodky na stožáru.
(Obrázek ukraden z tweetu Svobodného fóra)