Leonard Cohen - Suzanne
Zuzka tě vede k ní, tam k řece
můžeš zaslechnout kolem-projíždějící loďky
můžeš strávit noc vedle ní
a víš, že je napůl šílená
ale to je právě důvod, proč tam chceš být.
A ona tě krmí čajem a pomeranči až z Číny.
A právě, když se chystáš jí říct, že nemáš lásku, kterou bys jí mohl dát,
tak tě naladí na svou vlnovou délku
a nechá řeku ti odpovědět,
že tys vždy byl její milý.
A chceš cestovat s ní,
chceš cestovat naslepo,
a víš, že ti bude důvěřovat,
vždyť ses dotkl jejího dokonalého těla svou myslí.
A Ježíš byl námořník, když šel po vodě
a strávil dlouhý čas pozorováním ze své osamělé dřevěné věže.
a když pochopil, že jen ti, co se topí, ho můžou vidět,
řekl: „všichni lidé budou námořníci, dokud je moře neosvobodí.“
ale on byl zlomený
mnohem dřív než se nebe otevřelo,
opuštěn, skoro člověk,
potopil se za tvou moudrost, jak kámen
A chceš cestovat s ním,
chceš cestovat naslepo,
a myslíš si, že mu třeba budeš důvěřovat,
vždyť se dotkl tvého dokonalého těla svou myslí.
Zuzka tě teď vede za ruku k řece.
Na sobě má hadry a peří z pultu Armády spásy.
A slunce stéká jak med na naší Paní přístavu.
A slunce ti ukazuje, kam koukat, když si obklopen odpadky a kytkami.
V mořských řasách jsou hrdinové,
ráno jsou děti,
vyklánějí se pro lásku,
budou se tak vyklánět navěky,
zatímco Zuzka drží zrcadlo.
A chceš cestovat s ní,
chceš cestovat naslepo,
a víš, že jí můžeš důvěřovat,
vždyť se dotkla tvého dokonalého těla svou myslí.