Sedím doma a na protější straně náměstí parkuje oranžový kamion, ze kterého zpívá Pavel Vítek. Ani nevím, jestli lítají vajíčka, jenom jsem zesílil muziku, kterou poslouchám. Bob Dylan je vždycky trochu pod tónem, ale není falešnej. To Pavel Vítek s Kateřinou Brožovou jo. 

Sociální demokracie je nejstarší demokratickou stranou v Čechách. Levicové myšlení má u nás tradici sahající hluboko do historie, na jeho principech vyrostla silná generace prvorepublikových intelektuálů a i přes diskreditaci, kterou mu přineslo čtyřicet let takzvané diktatury proletariátu, zůstává nedělitelnou součástí palety ideologií fungující demokratické skutečnosti. Jenom přirozená soutěž pravice prosazující příležitosti a levice obhajující jistoty, kde oba principy koexistují a jeden nabírá převahy nad druhým podle situace ve společnosti, ekonomické kondice státu a schopnosti představitelů těchto myšlenkových proudů přinést do debaty přesvědčivé argumenty, je zárukou normálního života pro všechny vrstvy lidí. 

Způsob, jakým se sociálně demokratických ideálů ujala parta Jiřího Paroubka, je však podle mého názoru hlubokým ponížením pro celou Českou stranu sociálně demokratickou a její tradici a pokud bude v tomto marketingu sociální nenávisti, upoceného buranství, nevkusu a podlézání všem možným průzkumům mínění této nemocné společnosti pokračovat i nadále, možná to v nejbližší budoucnosti dotáhne k velkolepému vítězství, ale bez ohledu na to, jak škodí této zemi, dlouhodobě pohřbí i samu sebe a (co je nejhorší) může otevřít cestu jiným ideologiím, které ostatně sama už teď zve zpátky... Jak říká smrtka v jedné Cimrmanově hře: "Ale po mně přijdou další a to budou, pánové, jinačí sekáči..."

Nejsem sociální demokrat, takže neházím vejce. Kdybych byl, určitě bych si šel hodit...