Tvý
záda jsou
prapodivná věc
Tak trochu louka,
trochu koberec
Nech je mým prstům
napospas
Jsem trochu vítr,
trochu mráz
(jaro 1987)
...kousek písničky z pravěku našich životů a doby před životy našich dětí, pár veršů vzniklých letmo a zapsaných fixem mezi lopatky holky, která mi byla inspirací a zůstane dál, ať už život povede
kudykoliv.
Nad Zelenou bránou se snáší noc po modromodré jarní neděli, noc, která před rokem začala velikou nadějí, ale zůstala pro nás tou nejhorší možnou nocí.
Snažíme se nebejt smutný, snad to jednou půjde...
Děkujeme všem, kteří jsou po celou tu dobu okolo nás, je lhostejno, jak moc blízko.
Je pro nás doma důležitý vědět, že nejsme sami, komu Zuzana schází.
Mějte se fajn.
Petr, Štěpán a Matěj
|
|
