Ze zdí Žluťáka ještě ani pořádně nevyvanula vůně švédských stolů z Theerákovy oslavy narozenin a ve čtvrtek - předvečer státního svátku, a tudíž pánbůzaplať před dnem volna jsme tu mohli zažít společný koncert "rockových básníků" (jak pravily plakáty). Jedinečnou akci si nenechalo ujít spousta lidí, takže jsme se trošičku mačkali, jak to má na bigbítu být... Večer začal Ivan Hlas ve své současném triu s Norbi Kovácsem a Chlebákem, aby se k nim brzy přidaly další hráči z Etc... a podpořili Hlasovy písničky šlapadlem kompletní kapely, na což u Ivana v posledních pár letech nejsme úplně zvyklí. Protože jsem pověstnej tím, že se mi většinou všechno líbí, musím opět konstatovat, že jsem si tuhle první polovinu dvojkoncertu docela užil a nad poznámkami nejrůznějších škarohlídů, kteří poukazovali na to, že některé z čísel vypadaly jinak, než jsou na to zvyklí, jsem musel zavzpomínat na polovinu 80.let, kdy už nad prvním elpíčkem někteří lkali, že "tohle není Ivan Hlas".
Po přestávce nastoupil Vláďa Mišík a se svou kapelou předvedl bezchybnej koncert, byť v sedě, do kterého zařadil docela dost kousků z posledního výtečného alba Ztracený podzim. Tady asi není co dodávat, Mišíka jsem viděl mockrát a doufám, že ještě uvidím... nikdy nezklame, i když mu do koncertování nepochybně kecá jeho zdraví.
Česká rocková muzika má hodně hvězd, legend, zakladatelů a kdoví koho ještě, ale Vladimír Mišík je jedinej...
Podívejte se na pár fotografií. Nic moc, na Ivana Hlase se ještě aspoň svítilo, Vláďa však požádal o ztlumení předních ramp, takže bez blesku ani ň...
Naštěstí však v Česku pominula prohibice, tak jsme si po tak super koncertu mohli aspoň posvítit nosama...
