Předpovědi počasí sice varovaly, že na Česko se ženou jakési přívalové deště, ale Meteocentrum mi ještě těsně před odjezdem na Kuňku dávalo jistou naději - na jeho stránkách v hodinové předpovědi až do pozdních večerních hodin blikotalo sluníčko, vystřídané někdy k jedenácté mráčky a déšť s bouřkou byl plánován až někdy na neděli dopoledne. Bohužel předpověď se nevyplnila tak úplně do puntíku a z teplotního extrému okolo třetí hodiny odpolední nám následně po velmi krátkém přechodném období začaly po tělech namísto čůrků potu tancovat provazy deště...
Zhruba šestihodinovou návštěvu palouku pod Kunětickou horou bylo by možno tedy rozdělit na následující:
- cca 70 minut přímého hudebního zážitku (asi 20 minut David Koller - pak úprk pro záchranu pivem, následně cca 50 minut sqělý Visací zámek)
- cca 90 minut ve frontách na pivo
- cca 140 minut periferních hudebních zážitků nejprve z deky na trávě, posléze zpod provizorních přístřešku nejrůznějšího druhu
- cca 15 minut hudebního zážitku mezi deštníky a šustícími pláštěnkami (MIG21)
- cca 40 minut boje o holý život a úprku bahnem z areálu
Na tomto místě se sluší poděkovat mýmu Matesovi, kterej se postaral o první vlnu evakuace (Míša, Mirka, Hanka), a Georgeovi, co do svého drahého vozu cca o hodinu později naládoval nejem svoji ženu Janu, ale i nás dva s Lukim - v danou chvíli již rozhodně ne esenci čistoty a střízlivosti...
Podívejte se na pár fotek, zjistíte, že to zase nebylo tak hrozný... :)
