Za zády jsme nechali město a volební urny bobtnající k truchlohře příštích dnů, týdnů, měsíců a let. Celé dění sobotního odpoledne a večera, jakož i několika příštích dnů chceme sledovat ze zbabělého povzdálí krkonošských kopců - jako ostatně každoročně v tento národně - sváteční čas okolo 28.října.
...a už je pondělí státní svátek, jsme vyspaní z kocoviny, smíření s čímkoliv, ve stínu vítkovského mauzolea zuří bratrovražedný boj Pyrrhových vítězů a při všem tom děsu, zdá se, bude ještě veselo.
Večer zapalujeme svíčku za Lou Reeda a přes den se brouzdáme spadaným listím do času o hodinu zpátky, po pěšinách, co tu jsou po staletí a budou i po nás a Babišovi... Vítej, podzime!
