20.8. 2006 - den desátý...
STRASBOURG / PARDUBICE
Po veselém večírku v Pivní akademii nám vstávání nejde úplně tak, jak jsme si včera naplánovali. Budí nás denní světlo, dopadající do místnosti velikým oknem ze zahrady. Autor tohoto zápisu se probouzí jako první, protože tvrdá zem pod spacákem přece jen nenabízí tolik měkkého pohodlí, jehož se nám během poslední doby nedostávalo a které si teď naplno vychutnávají Mat se Štěpánem v manželské posteli. Pohybujeme se pomalu jako hmyz probouzející se po zimě, bloumáme sem tam pokojem a pakujeme svoje věci. Dům je téměř prázdný, někde vedle spí (možná) Jakub - syn naší nepřítomné hostitelky, přes jehož pokoj vede jediný cesta na záchod. Neodvažujeme se ho rušit, proto se snažíme maximálně ovládnout. Naším jediným společníkem kocour Gandalf.
Okolo desáté hodiny dopolední jsme konečně schopni opustit dům a přesunout se do bytu Pavly, kde máme ještě část proviantu a kde na nás čeká milý dopis na rozloučenou, něco ke snídani a káva. I naše druhá hostitelka je tentokráte přítomna pouze virtuálně, snídáme tedy, loučíme se pouze s Filutou -kočkou z Čech uprostřed Štrasburku- a snášíme zbytek našich věcí do beztak již přeplněného vozu.
Obloha je šedá a dává nám znamení, že naše cesta domů bude velmi mokrá. Je těsně po jedenácté hodině, když se cikánský vůz plný herberku, který byl ještě nedávno naleštěným VW Passat, dává do pohybu a tiše klouže štrasburskými ulicemi směrem k francouzsko-německé hranici. Sbohem, sladká Francie! Okolo nás ubíhá krajina, satelitní Andula jistí situaci a poctivě hlásí každý dálniční propletenec a nelítostně ukrajuje jednotky z cifry na počítadle zbývajících kilometrů. Dálnice je široká, šedá a nezajímavá, většinu cesty přes Německo nás bičuje déšť. Rovnáme si ve svých hlavách obrázky minulých dnů. Odhadujeme počet pořízených fotografií, kterých bude nakonec kolem šestnácti set. V podvečerních hodinách dorážíme do našeho domovského přístavu, dojatě se loučíme a každý jeden obtěžkán bagáží a dojmy vyráží přivítat se se svou rodinou.
Naše cesta končí, čekají nás všední dny blížícího se podzimu, ještě naposledy narušené francouzským večírkem pro naše opuštěné manželky, který ve svém ateliéru uspořádají Štěpán s Irenou, kde se opijeme francouzským vínem a jeden přes druhého vyprávíme a navzájem si připomínáme svoje zážitky. Všude dobře, doma nejlíp, ale TAM TO FAKT ŠLO...
Ať žijí naše příští výpravy! Howgh...
