Ačkoli letošní ročník nabízel díky pondělnímu sametovému svátku rozšířené potěšení o jeden plnohodnotný večer (páteční koncetr bratrů Morganfieldových, takto synů slavného Muddyho Waterse, my rozumní a soudní, vědomi si našeho věku a hranic svých fyzických možností, zvolili jsme standardní zájezd na dva koncerty a dvě noci. Nocemi rozuměj hlubokopopůlnoční křepčení v hospodě "U dřevařů" za doprovodu vybraných sólistů festivalu, a to už asi fakt třikrát bezprostředně za sebou nedáme...
A tak jsme se s Matem sešli v sobotu po poledni na nádraží, abychom zjistili, že vlak, kterej jsme si vybrali pro cestu do Zábřehu na Moravě, je nějakej žlutej a na něj opravdu lístky nemáme... Tudíž jsme do Šumperka dorazili s mírným zpožděním, ale přeci jen o kapku dřív, než nás třetí spolunocležník Tomák. Je to každej rok stejný: Cesta z nádraží ke kulturáku pro zabukovaný lístky a potom přes město dál až na ubytovnu "U sanatoria" (jak příznačné), kde shodíme batohy a odlehčeni v mnohem lepší náladě zpátky na kulturní dům, protože báječný weekend začíná a nás čeká už jen hudba, kamarádi a (ovšem) taky pivo s nějakou tou občasnou nádivkou...
Tedy SOBOTA: Podívejte se na obrázky...
Sobotní noc se U dřevařů převalila do nedělního rána, nedělní ráno pak po pár hodinách spánku do nedělního dopoledne se startovací polívkou a pivkem "Pod kaštanem" a účastí při pojídání šneků v restauraci "Černý havran" nebo tak nějak... Protože u Havrana všechno nějak dlouho trvalo (svatba na place), celá společnost, čítající teď už bratru osm potencionálních opilců, se přemístila do taverny "U Řeka", kde pokračovala opulentním pozdním obědem, pivem značky "Tři sestry" a degustací extra pálivých papriček, které nám majitel servíroval spolu s mnoha rundami vynikající ořechovice.
Chlapcům okolo tandemu Kalík-Svoboda bylo hej, protože pro ně festival končil (byli tu už od pátku) a před nimi bylo pohodlné vyspávání opičky ve vlaku na Pardubice s jediným úkolem neprobudit se až na Wilsonově nádraží. To nás "čerstvé" účastníky BluesAlive 2014 čekala celá nedělní kapitola festivalové show. Celý den pečlivé přípravy tak vyústil do hrdinného boje s únavou a zničující silou Šeráku a ořechovice... Dlužno konstatovat, že boj jsme jako vždy vyhráli, krize a krizičky byly překonány, proto i z NEDĚLNÍHO VEČERA můžete vidět následující obrázky:
I nedělní noc pokračovala sejšnem na "Majáku". To už nám bylo fajn, únavu jsme přepili, muzika byla bezvadná, moje večerní předsevzetí, že po koncertě zalezu "k sanatoriu", ode mne převzal Tomák, který tímto zanechal své staré strýčky napospas osudu a zmizel spát.
Pondělní ráno je o poznání truchlivější. Jsme nevyspalí, končí radosti, pokoje se musí vyklidit do deseti hodin, hádáme se, v kolik nám jede vlastně vlak, protože naše chytré aplikace v telefonech ukazují každá něco jiného... Před námi je státní svátek červených karet a létajících vajec. Míříme na nádraží, lokálkou do Zábřehu a pak už tiše kloužeme směr Pardubice na palubě (vskutku!) čistého a relativně luxusního vagónu Českých drah. BluesAlive 2014 je za námi, ať žije BluesAlive 2015!!! Třeba už bude za rok jinej prezident. Ale nejspíš ne...
