Chce-li být člověk důvěryhodný, měl by být především spravedlivý. I tam, kde mu nátura napovídá, že by se snad trochu té nespravedlnost ve jménu dobré věci sneslo.

Mockrát už jsem psal o tom, kolik zdánlivě nedosažitelných hudebních snů jsme si po roce 1989 splnili.
V osobě Boba Dylana je to zcela určitě jeden z nich, v mém případě ten z nejzásadnějších. Z dob, kdy ještě vstupenky na koncerty nebyly unifikovanými vyjetinami z domácí tiskárny, byly originální a krásné, mi zůstala ta z roku 1994.